Modul “řeky”

Jak to celé začalo.

Jako zkušení modeláři, jenž jsme se zúčastnili několika setkání dle pravidel Fremo jsme objevili kouzlo stavby modulů. Mimo několik výhod a nevýhod popsaných různě v literatuře a na internetu vidíme nespornou výhodu v podobě volné manipulace při stavbě modulů a možnosti si posadit vznikající dílo přímo k ruce a nekrčit se různě v koutě a ohýbat nad pevným kolejištěm, což oba velice dobře známe. Díky tomu je možné vytvářet moduly bez nějakého omezení při samotné stavbě a vyhrát si s každým koutem ať je v popředí nebo někde vzadu a hlavně vytvořit úseky železnice, kde nejsme limitováni omezenými prostory pokojíků nebo půd. Stále nám však při pohledu na různé sestavy layoutů (vytvořená sestava celého moduliště) při setkáních chyběla plastičnost a kreativita některým modulů. Jednotvárnost občas obohacená různými detaily, avšak stále se opakující plochá krajina. Myšlenka vytvořit něco jiného vznikla nezávazně v hlavě každého z nás, a tak jednou večer při kafrání nad modely padla řeč na vytvoření úseku tratě podél řeky.

Shodou náhod jsme oba měli v hlavě velice podobné náměty a v tu chvíli jsme každý začali popisovat to, nad čím jsme dlouho potají dumali. Každý měl představu nějakého konkrétního úseku nebo víceméně inspirace těchto výsečí z reálné podoby, ale to společné bylo vytvořit modul s námětem tratě podél koryta řeky, kterých se u nás vyskytuje nespočetně, a které mají to nádherné kouzlo umocňující stavařský um našich předků. Díky tomu nejprve vznikla samostatná dvojice modulů jako přechod z normovaného čela převzatého z norem Fremo označeného F96 na konci jednom a profilu zastihují trať nad řekou dle vlastního návrhu na konci druhém. Aby trať působila co nejpřirozenějším dojmem, kdy modul znázorňuje přechod z rovného rozhraní na rozhraní úbočí tratě ve srázu nad řekou, bylo zvoleno na jednom konci křížení trati s řekou a na druhém průjezd skalnatým zářezem a tím odklonění železnice od říčního toku. Tomu však ještě předcházela jiná podoba krajiny, která nepůsobila zrovna přirozeně a je patrná z fotek ze stavby.  Díky své profesi toho hodně najezdím a viděl jsem spoustu koutů naší krásné Republiky a tak vytvořit reliéf trati v kolejišti, aby vypadal co nejpřirozeněji, nebyl zase takový problém.  Už od samého začátku jsem chtěl vytvořit úsek s mosty přecházející řeku z jedné strany na druhou. Velice důležitým momentem pro mne bylo projití krátkého, za to úchvatného úseku trati před Bečovem nad Teplou směrem od Mariánských lázní. Trať se na pár kilometrech zařezává do údolí řeky Teplé a to bylo přesně to, čeho jsem chtěl docílit na modulech a tím trochu rozbít tu jednotvárnost a ukázat, že jdou vytvořit moduly, které jasně ukáží, jakou krajinou trať prochází. Jen s tím rozdílem, že místo lokálkové trati by se mi líbilo vidět u řeky těžké nákladní vlaky a rychlíky, tak je pamatuji z devadesátých let. Touto dvojicí přechodových modulů byl položen základ umožňující zapojení do sestavy při setkání pořádaných mezi modeláři. Pomoc nabídl i kolega z klubu a vytvořil návrh nosné části modulů tvořený dřevotřískovými deskami připravený na vypálení laserem. Následovalo sestavení modulů nosných dílů modulů, položení kolejí a usazení mostního pole přes řeku. Dále byla provedena modelace terénu z pletiva s vypěněním a základní nátěr krajiny. V tomto stavu byla dvojice modulů připravena na premiérové zapojení do sestavy, kterým bylo 1. setkání V. epochy konané v obci Kočí v roce 2017.  Každý zná tu chvíli, kdy má v hlavě nějakou představu a ono to pak není ono. Přesně tento moment nastal při pohledu na projíždějící vlakové soupravy, kdy to prostě nebylo takové, jak si člověk přestavuje. Po ukončení setkání vznikla myšlenka kolegy Petra, že vytvoří třetí vložený díl a tím dojde k rozšíření úseku trati nad řekou. Avšak první nasazení modulu do ostrého provozu ukázalo poměrně velký výškový rozdíl a celé to působilo dosti nehezky a násilně. Došlo tak k úpravě nivelety a ke snížení rozdílu výšky mezi hladinou řeky a úrovně traťového tělesa. Třetí, vložený díl už zahrnoval konkrétní úsek trati č.035 mezi Železným Brodem a Tanvaldem včetně zakomponování objektu měření průtoku vody v řece. Předlohou vodočetu, který je vidět z okna vlaku spíše ve vegetativním klidu, je měřící stanice ČHMÚ Bohuňovsko-Jesenný s počátkem pozorování z roku 1925.

Souběžně s tím pokračovali práce na prvních dvou dílech, kdy na řeku byl dosazen splav a začali první práce na řece a krajině. Zcela jasně bylo dáno, že vše musí působit jako divadelní kulisa, kdy šířka modulů neumožňuje znázornit široký pás krajiny, proto je nutné hloubku získat výškou a to tak, že vše co je za tratí dále od řeky bude zalesněno. Tím moduly výrazně vzrostly na výšce, ale trať získala pozadí, které je tvořeno kulisou hlubokého lesa. Však ještě v nedávné době před kůrovcovou kalamitou nebylo příliš mnoho míst, kdy železnice kopírující řeku v tak úzkém kaňonu byla holá a čistá bez vzrostlé vegetace. Postupně bylo pracováno na vloženém třetím dílu až do momentu lití řeky. Toto jsme chtěli provést najednou tak, aby vše plynule navozovalo na sebe a nebylo příliš znát dělení jednotlivých modulů. Z tohoto důvodu také byla zvolena řeka v místech peřejí a kamenů, aby byla hladina co nejvíce rozbitá a dělící zlom byl co nejméně znatelný. I když jsem vytvoření řeky realizoval už několikrát a zkušeností bych měl mít dostatek, vlastní hloupostí jsem při lití epoxidu zazmatkoval což způsobilo bublinky v hladině, které jsem se snažil rozfoukat fénem. Bohužel fén sebou vzal zbytky vláken z floků, které se nachytaly do lepícího se epoxidu. Po ztvrdnutí jsme se snažili vše vyleštit, což se nepovedlo a výsledek byl katastrofální. Proto se řeka musela dělat znovu včetně jezu a všech opěrných zdí vycházejících z řeky. Obohaceni zkušenostmi jsme proto celý proces opakovali s již daleko pozitivním výsledkem a mohlo se dále pokračovat na tvorbě krajiny. Další prezentace byla o 2 roky později, kdy krajinově téměř hotové, avšak ještě bez detailů a dokončení u „posledního domu v ulici“ opět při setkání konaném v obci Kočí již bylo možné se kochat průjezdy vlaků nad hladinou řeky. Po ukončení akce byl impuls vytvoření čtvrtého dílu, a to z hlavního důvodu přiklopení modulů krajinou k sobě z důvodu uskladnění a převozu. Čtvrtý díl přestavoval ztvárnění trati, kdy převážně okolo řeky Sázavy je mnoho míst, kdy silnice překonává mostem řeku a za přejezdem trati opouští údolí řeky a stoupá dále nad údolí.  Modul byl zhotoven v krátkém termínu a opět největší překážku tvořilo vytvoření řeky, kdy se celá sestava musela nejprve spojit a dát do naprosté roviny tak, aby řeka plynule navazovala na již zhotovené díly. Čtvrtý díl představuje námět silničního přemostění řeky s přejezdem. Předlohou posloužil most v Jesenném přes řeku Kamenici, který byl ale v roce 2013 rekonstruován do moderní podoby. Pravděpodobně byly na mostě i osvětlovací lampy, které jsou i s trochou fantazie znázorněny v modelu. Oproti skutečné předloze byla situace za mostem upravena a silnice tak na modulu po přejezdu stoupá podél trati a opouští modul. Následně došlo k dokončení všech dílů do všech detailů, jakým bylo osazení kilometrovníků, telegrafních sloupů a jelikož jsme modeláři zachycující převážně V. epochu, tak i patřičné zazelení keři. První prezentace celé sestavy byla na podzim roku 2019 při setkání modelářů v Hluku, kde tato část moduliště budila nemalý zájem.

Tento počin nám oběma dokázal, že i na tak malém prostoru lze na modulech ztvárnit krásné scenérie vycházející z reálných předloh. Díky tomu se nám v hlavách rodí další projekty, které budou navazovat na moduly řeky a budeme se tím snažit jen zpestřit sestavy vytvořených layoutů na dalších provozních setkáních nebo na výstavách, které jako klub pořádáme vždy jedenkrát za dva roku v chrudimském divadle Karla Pippicha.

Popis stavby.

Jak již bylo zmíněno v minulém díle, nejprve vznikly dva krajní díly. Hned na ně na a resp. i souběžně s jejich stavbou bylo započato i se stavbou jednoho dílů vloženého a až dočasně téměř po dokončený byl zhotoven čtvrtý, vložený díl se silničním mostem a přejezdem. Nosnou část modulů tvoří dřevotřískové desky nařezané laserem na jednotlivé díly, které v konečném stavu tvoří kompletní stavebnici nosníků, boků a podélných vzpěr. Na sestavenou dřevěnou kostru byla připevněna kovová pouzdra pro uchycení nohou, jenž jsou tvořeny jekly 20 x 20 mm. Byla provedena základní modeláž terénů pomocí králíkářského pletiva. Pletivo je kotveno do kostry modulů pomocí sponek a bylo několikrát upravováno do podoby odpovídající vedení tratě v terénu. U vnitřních dílů, kdy byl předem jasně znán reliéf tvaru krajiny nebylo použito pletivo a montážní pěna, ale styrodurové desky, které byly vyřezány odlamovacím nožem. Na jednom z krajním modulů trať přechází řeku. Přemostění je ocelovým svařovaným mostem. Zde byla použita papírová stavebnice od Tomáše Samohýla vycházející ze skutečné podoby mostů na železniční trati mezi Olomoucí a Bruntálem. Nosné zdi byly vytvořeny pomocí styrodurových desek, které byly potaženy sádrou. Každý kámen byl vyryt jehlou a barven samostatně olejovými barvami. Zábradlí na zdi je z mosazných profilů 1×1 mm. Stejně tak i zábradlí na mostě je částečně ze stavebnice doplněné mosaznými profily 1×1 mm. Záklopy na mostě jsou vygravírovány do papíru. Most byl usazen do modulů a vytmelen. Králíkářské pletivo bylo vypěněno stavebně montážní pěnou. Následovalo zhotovení skal. Ty jsou vytvořeny pomocí sádry a po vytvrzení byly odlamovány a odštípávány dlátem. Barvení sádry je vodovými barvami, které byly přelakovány matným lakem ve spreji. Poté celý povrch modulu byl potažen kuchyňskými utěrkami a napuštěn disperzním lepidlem. Po vytvrzení byl celý proces opakován. Následně byl celý základ natřen barvou a zasypán přesátou hlínou včetně skal. Skály byly navíc přesáty drobným štěrkem a poté fixovány silně ředěným disperzním lepidlem přes rozprašovač. Základ řeky je tvořen dřevotřískovou deskou a je součástí nosné části modulu. Dno řeky je nejprve vytmeleno, aby bylo kompletně zatěsněno. Následně je dno natřeno barvou a vysypáno přesátou hlínou s příměsí písků a drobného štěrku. Poté jsou postupně vlepovány různé hrubší frakce další vrstvy písku a štěrku a jako poslední jsou lepeny oblázky odebrané přímo z řeky Chrudimky. Na dno a okraje řeky a zároveň na skály jsou lepeny drobné kořínky znázorňující kmeny a různé větve. Kořínky jsou ostříhány z čerstvě vyvrácených pařezů a poté jsou ponechány k vysušení. Jez na řece je vytvořen ze styrodurových desek potažených sádrou a nabarven do odstínu betonu a patinován. Zárubní zdi jsou pouze vyryty do sádry a barveny olejovými barvami. Stavidlo je z mosazných profilů a z drobných přebytků z leptaného plechu. Jak již bylo v úvodu řečeno, řeka byla lita nadvakrát a to vždy po sestavení modulů do celku a vyrovnání do roviny. Řeka je použita od výrobce Modelscene.

Další práce už spočívaly v nanášení jednotlivých vláken floků. Toto je děláno na několik etap vždy po jednotlivých vrstvách vytvářejících drobné drny. Tato fáze je velice důležitá a není možné ji uspěchat. Každá plocha je flokována minimálně na pět vrstev s použitím vláken 2 mm a maximálně 4,5 mm od výrobců Polák a Mininatur. Před každou další vrstvou je vše důkladně vysáto přes punčochu a vysáté floky je možné dále využít. Při flokování jsou vždy odděleny různé kultury trav a sypány samostatně. Tedy zvlášť jsou flokovány skály, samostatně násep, zvlášť louka a samostatně lesní porost. Zde jsou jako základ použity mechy od Nocha. Poté jsou naneseny molitany a celé zaflokováno již několikrát vysátými vlákny. Následně jsou různé plochy v lese posypány hnědými pilinami a listím. Listí je také použito u trav, čímž je docíleno efektů různých šípků, kopřiv apod. Po dokončení flokování je vše přelakováno ředěným disperzním lepidlem nebo fixátorem od Nocha. Smíšený les je zhotoven z jehličnatých stromů od Romana Bezuchy doplněný merlíkem, který je obarven a zasypán listím Noch. Stejně tak jsou zhotoveny i drobné keře podél lesa. Keře podél trati a řeky, kdy jsou více na očích, jsou od výrobce Mininatur. Telegrafní sloupy jsou od JMdetail s různými dodělávkami. Ostatní drobné doplňky jsou vlastní stavby. Drobné vegetativní doplňky jsou od ModelScene.

Na modulu je situována i civilní stavba představující poslední objekt v ulici „K Řece“. Jedná se o stavebnici od firmy KB model, kdy došlo k výměně vnějších oken za okna samostatně vypálená laserem. K objektu je i doplněna stavba kůlny od stejného výrobce. Na objektu jsou dosazeny detaily v podobě označení čísla popisného, elektroměrového rozvaděče a pod, což je vystřižený obrázek z fotografie skutečných staveb nacházejících se nedaleko. Sloup přívodu elektřiny je od ES Pečky, jen upraven. Svod na domu je samostatně letován z drátu. Dlážděná ulice je výrobek od firmy Faller. Oplocení je částečně od firmy JMdetail a samostatně leptané z plechu od kolegy z klubu. Vegetace na zahrádce je dělána z přebytků foliáží nebo vláken s listím. Doplňky a figurky jsou od výrobce Preiser nebo Noch.

Vodočet je vlastní stavby přesně vycházející ze skutečné předlohy. Základ objektu je z bezpečnostní tabulky, do kterého byl přizpůsoben styrodur, na který byla nanesena jemná sádra a následně vyryty kameny. Takto jsou zhotoveny i ostatní opěrné a nosné zdi. Horní část dřevěného objektu je z gravírovaného papíru, spodní – betonová část je vytištěna na 3D tiskárně. Pochozí lávka je kombinovaná z mosazných profilů a leptů. Nezbytnou součástí vodočetu je i vodočetná lať, v tomto případě kvůli složitosti objektu rozdělena na čtyři díly.

Most přes odvodnění z bočního údolí je kombinací leptu a gravírovaného papíru, kde nosná část a příčné výztuhy s držákem zábradlí jsou z leptu. Nýtování a různé výztuže jsou z gravírovaného papíru.

Silniční most přes řeku je částečně vyřezán laserem do papíru jako stavebnice a opatřena leteckými nosníky. Sloupy zábradlí jsou soustruženy z mosazného čtyřhranu. Povrch vozovky je vyspádován do úžlabí a natřen barvou, která byla následně zasypána jemným prachem. Vše barveno syntetickými barvami a jemně patinováno.

Přejezdové zabezpečení vzor Vúd 62 je vytvořeno na 3D tiskárně. Ovládáno dle jízdy vlaku po jednotlivých modulech.

Boží muka jsou ze stavebnice od Body model. Patníky kolem silnice jsou zhotoveny z leteckého nosníku, na který byl nalepen jemný prach a natřeno latexem.

Při stavbě sestavy modulů nikdo z nás neuvažoval o prezentaci a vše bylo vytvářeno spontálně s představou určitého výsledku, což měla být vytoužená meta. Z tohoto důvodu také ani nevzniklo mnoho snímků a už vůbec ne vytvořených vždy v časovém sletu tak, jak šly jednotlivé pracovní činnosti za sebou a aby detailně ukazovaly přesný postu prací. Přiložené snímky jsou však výběrem toho nevelkého počtu co vznikly, ale jsou doplněny detailními popisy s postupem prací a věříme, že čtenářům popsané postupy dokáží vizuálně dokreslit a budou dostatečnou inspirací při tvorbě jejich vlastní.

Tomáš Bartoš a Petr Zitko, ŽM Chrudim.